Animace je světem fantazie, hřištěm pro kreativní mysl, místem, kde je možné úplně vše, pokud si to dokážeme v mysli představit. Animaci nelimitují hranice reality, ale… (vždy bude existovat nějaké ale) jak řekl Pablo Picasso: „Nauč se pravidla jako profík, abys je mohl porušovat jako umělec.“
Potřeba nastavit animaci nějaká pravidla je stará jako animace sama. Už Walt Disney použil spojení plausible impossible (v překladu uvěřitelné nemožné) již v roce 1980 v článku s názvem O'Donnell's Laws of Cartoon Motion.
V této době byl poprvé použitý pojem toonforce – systém pravidel animace, kterými se kdysi řídilo téměř každé známé animační studio, obzvláště pak Warner Bros. Pictures / Metro-Goldwyn-Mayer. Principy toonforce se však v porovnání se současnou animací můžou zdát až absurdní, no ostatně posuďte sami:
Jakákoliv postava zastavená ve vzduchu zůstane ve vzduchu stát do doby, než si uvědomí svoji situaci.
Animátoři jsou studenty fyzikálních zákonů reálného světa: gravitační síly, ohybu světla, tajů anatomie. K tomu, abychom dokázali vytvořit uvěřitelný fiktivní svět, musíme být schopni věrně zachytit pohyb a chápat principy jeho fungování.
„Největším úspěchem je to, když publikum k postavě pocítí silné emocionální pouto,“ říká Cassidy Curtis, animátor v DreamWorks Pictures. „Fyzika je zásadní ve všem, co jako animátoři děláme. Protože vše, co není uvěřitelné, působí na diváka rušivě, vytrhne ho z momentu a připomene mu, že to, na co se dívá, není skutečné.“
Významným dílem v současné gramatice pohybu je 12 principů animace:
Když už máme jednou pravidla pevně zakotvená, přichází čas využít kreativní svobodu, kterou animace nabízí. Cílem je vytvořit si vlastní logiku, jedinečný vesmír s vlastními fyzikálními zákony, vlastními pravidly a atmosférou.
I přesto, že se mohou zdát pravidla animace surrealistická, pomáhají umocnit celkový zážitek. Někdy jen nepatrný detail nebo chybička divákovi navodí pocit jako z magického realismu, jindy nám fantazie a talentovaná ruka animátora otevírá dveře do nepoznaných koutů imaginace a představují nám zcela nový svět.
Možnosti jsou nekonečné a smyslem hry je diváka překvapit, uzavřít s ním tichý pakt, ve kterém potají svedeme jeho vnímání a přesvědčíme ho o uvěřitelnosti námi vykonstruované reality.
Nové technologie rozšířily horizont animátorské kreativity a pokrok v tomto směru ještě neskončil, výsledkem čehož jsou některé expresivní, přímo až geniálně kreativní výstupy.
Method Studios se do vod experimentování ponořilo naplno v autentické hře materiálů, textur, světla a charakteristické animace. Je poměrně snadné uvěřit, že se díváme na anatomii a pohyby skutečného lidského těla. Také rozeznáváme strukturu a chování materiálu. Spojení těchto prvků je naprosto hypnotickou vizuální show a zároveň jen uvěřitelným nemožným.
Animace – to je prázdné plátno, které nabízí nekonečné možnosti pro kreativní projev. Plausible impossible dovoluje vdechnout život každému výplodu fantazie a je i výzvou pro kreativní animátorskou mysl zanechat diváka v němém úžasu. A právě touha diváka uvěřit v nemožné je tím, proč se animovaná studia stala tak silným nástrojem současné komunikace.
Které animované video zanechalo v němém úžasu vás? Podělte se o ně s námi do komentářů.